Klub
28. října 2009 v 14:34 | konikovec
|
Klub modrá hvězda
Výtám v našem klubu modrá hvězda.Tady když se přihlásíte ,tak vám budeme posílat nové informace na e@mail.Pokud se vám líbí tento blog a máte rádi draky podívejte se i na toto.
http://gleadr.blog.cz/
119.Velká Pardubická
11. října 2009 v 17:50 | Eliška..xD
|
Známý koně+Velká Pardubická+Parkur
Šestapadesátiletý Váňa triumfoval s Tiumenem na Velké pardubické
Již 119. ročník Velké pardubické České pojišťovny vyhrál šestapadesátiletý Josef Váňa s Tiumenem. Favorizovaná Sixteen s Josefem Bartošem v neděli skončila druhá, třetí doběhl Numero Due. Matador českého dostihového sportu Váňa tradiční závod vyhrál už pošesté v kariéře. Podle prvních zpráv po klopýtnutí na velké vodě nepřežije Shirley.
11. 10. 2009 16:01 - 11. 10. 2009 16:54 Aktualizováno PARDUBICE
"Je tady hodně mladých, který to taky mohou vyhrát pošesté, ale nesmí házet starého Váňu do žita," uvedl Váňa v rozhovoru pro Českou televizi ještě v Tiumenově sedle. "Přijde hodně otázek, jestli končím nebo ne. Dneska končím, ale kdyby se dal dohromady Welldancer, tak nekončím," doplnil legendární žokej, který si vychutnával ovace třicetitisícového davu v hledišti.
Pár hodin před dostihem se přes Pardubice přehnala silná dešťová přeháňka, která Váňovi mohla pomoci. "Přívaly se vsákly, ani to neklouže a půda je ideální," uvažoval trenér Milan Theimer.
Odstartováno bylo o osm minut později a Velký Taxisův příkop zvládlo skoro celé pole perfektně, spadl jen žokej Dušan Andrés s Hirschem. Kdysi obávaný skok už zdaleka není takovým strašákem; před rokem jelo 16 koní a neskončil na něm nikdo.
"Domluvili jsme se, že nebudu pospíchat, Tiumen pomalu přichází na nohy. Podařilo se nám udržet nervy na uzdě," uvedl Váňa. "Úžasné, že se mu to povedlo, a snad dá pokoj," smál se jeho syn Josef Váňa mladší.

Vítěz Velké pardubické Tiumen s žokejem Josefem Váňoufoto: ČTK /Roman Vondrouš
Před zraky prezidenta Václava Klause pokračovala většina koní bez problémů dál. Chvilku táhl pole Numero Due, v čele se podle očekávání objevoval rovněž Red Dancer. Bělka Sixteen šla dopředu trochu dříve, než se čekalo, zřejmě aby se vyhnula případnému karambolu.
Váňa se na Tiumenovi držel jako pravý matador na pátém šestém místě vždy ve vnitřní dráze. Do cílové rovinky Váňa nastoupil a dlouho před cílem už bylo jasné, že nemá konkurenci a pošesté v kariéře vyhraje. "Josef Váňa ukázal, že jeho věk není žádný problém," řekl majitel vítězného koně Ivo Köhler.
| Josef VÁŇA |
| Datum narození: 20. října 1952 |
Vzdělání: učil se ošetřovatelem koní, dva týdny před závěrečnými zkouškami byl vyloučen; večerně vystudoval střední průmyslovou školu automobilovou (1981) |
Zaměstnání: byl ošetřovatelem koní v Tlumačově; po vojně pracoval jako pomocný dělník na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojník lyžařského vleku a později vedoucí lyžařského střediska na Pradědu; byl členem Horské služby Jeseníky; po roce 1989 působil jako žokej a trenér v německém Baden Badenu; nyní vede vlastní dostihovou stáj na statku Bohuslav na Karlovarsku |
Dostihová kariéra: ke koním se vrátil v roce 1978, kdy se ocitl ve vznikajícím jezdeckém oddílu ve Světlé Hoře; první závod vyhrál 30. září 1979 v Boskovicích; podle statistiky Jockey Clubu (eviduje pouze starty na koních českých majitelů od roku 1989) má na kontě 631 dostihů (z toho jen dva rovinové) a 183 vítězství |
Účast na Velké pardubické: poprvé se jí zúčastnil v roce 1985 a skončil druhý; dostih vyhrál poprvé v sedle Železníka v roce 1987, se stejným koněm pak triumfoval v letech 1988, 1989 a 1991; popáté vyhrál v roce 1997 s Vronským, letošní vítězství slavil s Tiumenem; celkem na Velké pardubické startoval třiadvacetkrát, devětkrát nedokončil, vedle šesti vítězství má na kontě i tři druhá a tři třetí místa; v Pardubicích zvítězila i řada koní, které Váňa trénoval, mj. Sixteen (2007, 2008), Decent Fellow (2006), Chalco (2001) nebo Cipísek (1996) |
Rodina: podruhé ženatý, má syny Jiřího, Martina a nejmladšího Josefa, který jde v otcových dostihových stopách |
Zranění: Josef Váňa si podle svých slov během kariéry zlomil téměř všechny kosti v těle včetně pánve, žeber, obratlů, obou klíčních kostí nebo čelisti; nejvážnější zranění utrpěl na dostizích v německém Iffezhaimu u Baden-Badenu 5. června 1994, kdy na první překážce spadl z koně Verona, který ho přilehl a další kůň vzápětí pošlapal; Váňa tehdy utrpěl těžký otřes mozku, zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená; zranění i klinickou smrt ale překonal a už o dva měsíce později startoval v dalším dostihu |
| Ostatní: |
- po návratu ke koním musel odbourat téměř čtvrtinu z 80 kilogramů, které koncem 70. let vážil, nyní se jeho hmotnost pohybuje kolem 66 kilogramů |
- během svého působení na horách v 70. letech se Váňa zúčastnil i závodů Horské služby, byl členem vítězné hlídky na závodech v Krkonoších v roce 1976 a ve Vysokých Tatrách o dva roky později; startoval i na Jizerské padesátce. |
"Už jsem měl strach, když jsem viděl, jak Numero Due perfektně skáče, že to nevyjde, a rychle jsem vyrazil dopředu," řekl Váňa o finiši. "Ale na posledních skocích jsme na ostatní dost získali a ukázalo se, že Tiumen je tu dnes nejlepší," dodal.
Sixteen útočila na třetí triumf za sebou
Devítiletá bělka Sixteen, kterou také připravuje Váňa a patří Jaroslavu Boučkovi, útočila na třetí triumf za sebou. Nakonec doběhla druhá. "Byl to nádherný dostih. Váňa vyhrál a zas nám to ukázal," řekl žokej Josef Bartoš. "Sixteen doplatila na to, že šla brzy dopředu, stálo ji to v těžší půdě dost sil," uvedl komentátor Theimer.
V ostatních dostizích zaujala v Ceně Labe výhra Bremen Plana, podle mnohých budoucího favorita Velké pardubické. Po osmém dostihu musel být utracen Gawain a svěřenec Josefa Valáška se stal druhou obětí neděle; v Křišťálovém poháru potkal podobný osud Picadora.
| Výsledky Velké pardubické steeplechase |
119. Velké pardubická České pojišťovny steeplechase (6900 metrů, dotace 4,5 mil. korun): |
1. Tiumen (ž. Josef Váňa st., trenér Josef Váňa st., majitel Ivo Köhler) - 9:19,56 min., 2. Sixteen (ž. Bartoš), 3. Numero Due (ž. Kousek), 4. Mandarino, 5. Pocci, 6. Jung (z 25 koní dojelo do cíle 18, což je rekord Velké pardubické). |
| Rámcové dostihy: |
| I.: Puntarenas (ž. Stromský) - Grainnie Kelly - Marcanta. |
| II.: Chenonceau (ž. Kousek) - Polar Pond - Cabernet. |
| III.: Teviot (ž. Urbánek) - Caland - Karlsbad. |
| IV.: Life is Life (ž. Kousek) - Makalde - Kyshanty. |
| V.: O'Key (ž. Myška) - Ursan - Gernia. |
| VI.: Royal Mougins (ž. Kousek) - Kamienczyk - Ravenswood. |
| VII.: Bremen Plan (ž. Stromský) - Isar - Korinka. |
Velká Pardubická-info
10. října 2009 v 14:49 | elikška
|
Známý koně+Velká Pardubická+Parkur
HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ ČESKÉ POJIŠŤOVNY
V různých publikacích se dříve uvádělo, že Velká pardubická je nejtěžším překážkovým dostihem kontinentu. V určitém smyslu tomu tak určitě bude, v každém případě se jedná o dostih s dlouhou tradicí, jehož historie je více než zajímavá. Jde o dostih, který má svá specifika a kouzlo, který je vrcholem pro české jezdce snící, když ne o vítězství, tak alespoň o účasti v něm. V každém případě je to společenská a sportovní událost s nejdelší tradicí u nás. Vždyť když se začala hrát fotbalová liga, měla Velká za sebou už kolem padesáti ročníků.
Poprvé se Velká pardubická běžela v roce 1874. Ale již několik desítek let předtím se v Pardubicích a přilehlých lokalitách dostihy konaly. Pardubice znal od počátku celý dostihový svět, vždyť ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie.
Dostihová dráha v místech, kde se dnes běhá, byla založena v roce 1856. Dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím, a též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda.
V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy právě v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny. Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka dráhy Velké pardubické je asi 6900 metrů. Koně musejí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kurzu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velká vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok.
Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny. Naposledy doznaly největší změnu vodní příkopy, kde byly na původním přírodním vodním toku postaveny betonové vany. Bezpečnost se zvýšila, ale "utrpěla" tím obtížnost dostihu. Velký vodní příkop dříve mnohokrát rozhodoval o vítězi, dnes je tato překážka snadno překonatelná a dá se i proběhnout. Také Velký Taxisův příkop byl upraven, když byl částečně zasypán příkop, ale jeho základní parametry se nezměnily.
Od roku 1874 bylo zatím odběhnuto celkem 116 ročníků Velké pardubické, další se poběží v neděli 14. 10. 2007. Nekonala se pouze v průběhu obou světových válek, jednou zabránila jejímu konání nepřízeň počasí, když den předtím začalo mrznout a napadl sníh; Velká se nekonala také v roce 1968 v důsledku známých politických událostí.
Prvním vítězem se stal ve Francii narozený FANTOME/PHANTOME s jezdcem Sayersem v sedle. Celkem se do listiny vítězů se zapsalo celkem 87 jmen koní a 77 jmen jezdců. Nejúspěšnějším koněm historie je ryzák ŽELEZNÍK, který jako jediný dokázal zvítězit čtyřikrát - a to v letech 1987-1989 a 1991. Třikrát dokázalo zvítězit šest koní: BRIGAND v letech 1875, 1877 a 1878, LADY ANNE v letech 1891, 1894 a 1896, EPIGRAF v letech 1957-1959, KOROK v letech 1969, 1971 a 1972, SAGAR v letech 1981-1983 a PERUÁN v letech 1998-2000. Dalších dvanáct koní se zapsalo do listiny vítězů dvakrát. Patří mezi ně například klisna REGISTANA i MASKUL, který má letos šanci zařadit se mezi trojnásobně úspěšné.
Z jezdců dokázal Josef Váňa zvítězit pětkrát, čtyřikrát se ŽELEZNÍKEM, v roce 1997 s hnědákem VRONSKY. Václav Chaloupka má ve sbírce čtyři triumfy, tři s KOROKEM a jeden v roce 1978 s VÁCLAVEM. Stejný počet úspěchů má na svém kontě i skvělý německý žokej Peter Gehm, který byl roce 2001 partnerem hnědáka CHALCO, o rok později vyhrál v sedle MASKULA a následující dva ročníky si připsal s REGISTANOU. Žokej Peter Gehm jako jediný dokázal Velkou pardubickou vyhrát čtyři roky po sobě.
Tři prvenství má ve své sbírce šest jezdců, prvním byl hned na počátku historie Ital Hector Baltazzi, potom se podařilo stejného úspěchu dosáhnout trojici anglických jezdců, kterými byli Fletcher, Buckenham a Geoghegan, na počátku osmdesátých let třikrát zvítězil Pavel Liebich v sedle SAGARA a poslední tři ročníky minulého století vyhrál Zdeněk Matysík v sedle PERUÁNA. Patnáct jezdců zvítězilo dvakrát, naposledy Vladislav Snitkovskij v letech 1994 a 1996, když jeho partnery byli ERUDIT a CIPÍSEK.
V průběhu historie se také dostihu zúčastnilo několik žen. Jako první Lata Brandisová, která dokonce v posledním předválečném ročníku v roce 1937 s klisnou NORMA zvítězila. V šedesátých letech byla pravidelnou účastnicí Eva Palyzová, která v letech 1965 a 1971 získala velice pěkná umístění, když s Cavaletem a Metálem vybojovala druhá místa. Dalšími pak byly Angličanka Charlotte Brew, Jana Nová, R. Charvátová, Martina Růžičková. Zatím poslední sedmou amazonkou byla Lucie Baluchová, která v roce 1997 vybojovala s Grettym třetí místo.
Časový rekord drží MASKUL, který v roce 2005 (115. Velká pardubická České pojišťovny) absolvoval celý dostih za 09:11,25 minut. V poválečném období, kdy dráha doznala zásadních změn, byl jako nejlepší uváděn čas francouzského ROYAN DE LUNE, vítěze z roku 1947, jeho čas později překonali v roce 1961 GRIFEL, hned o rok později GABOJ a v roce 1973 anglický STEPHEN´S SOCIETY. V roce 1987 vyběhl ŽELEZNÍK čas 9:56,13 - poprvé se běželo pod 10 minut. Již tři roky poté vyběhla při jubilejní sté Velké pardubické LIBENTÍNA čas 9:49,4. Tento rekord vydržel jen do roku 1996, kdy zvítězil CIPÍSEK v čase 9:35,00. Potom tento čas dvakrát překovali PERUÁN a REGISTANA. Posledním rekordmanem je zmíněný MASKUL. Vyběhnutý čas sice svědčí o kvalitě vítěze, ale je velice často přímo závislý na počasí a stavu dráhy. Jednotlivé ročníku byly poznamenané také různými změnami v kursu. Proto je čas vítěze údaj víceméně statistický a nelze z něho vyvozovat vážné závěry.
V počátcích historie byla startovní pole nepočetná, často pouhých okolo pěti koní, jednou dokonce běžela jen trojice statečných. Koně byli většinou zahraničního původu, nejvíce německého, anglického a maďarského. Stejné to bylo i s jezdci. Proto také na listině vítězů v prvních desetiletích figurovala jména anglická, německá a italská. První Čech zvítězil v dostihu až v roce 1902 - byl jím Ulrich Rosák.
Vedle současných, dosud aktivních účastníků dostihového provozu, žokejů Josefa Váňi a Václava Chaloupky, najdeme na listině vítězů slavná a známá jména jako Rudolf Popler, vysokomýtský rodák, který přišel na pardubické dráze tragicky o život, Lata Brandisová, Miloš Svoboda, přeloučský rodák a historik Velké pardubické, Voloďa Prachov ruský trenér před časem působící v Pardubicích, a také jméno pozdějšího mnohonásobného rovinového šampióna trenéra Františka Vítka. Za zmínku stojí jmenovat i Angličana George Williamsona, který je jediným jezdcem, který dokázal zvítězit jak ve Velké pardubické, tak i ve Velké národní steeplechase v Liverpoolu.
Z trenérů je nejúspěšnějším MVDr. Čestmír Olehla, jehož svěřenci zvítězili šestkrát (čtyřikrát ŽELEZNÍK a dvakrát REGISTANA), pěti úspěchy se může chlubit František Holčák (VALENCIO, LIBENTÍNA, RIGOLETTO, ERUDIT a MASKUL), čtyřnásobně úspěšnými pak jsou Ing. Václav Chaloupka (3x KOROK, 1x VÁCLAV) a Václav Čermák (3x SAGAR, 1x FESTIVAL). Lenka Horáková je první vítěznou ženou trenérkou, když jejím osudovým koněm byl PERUÁN. Čtyřikrát jako trenér byl úspěšný i Josef Váňa CIPÍSEK, VRONSKY, CHALCO a DECENT FELLOW).
NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ JEZDCI HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉJezdec | Startů | I. | II. | III. | IV. | V. | 0 |
Váňa Josef | 21 | 5 | 3 | 2 | 2 | 9 | |
Chaloupka Václav | 18 | 4 | 3 | 2 | 1 | 8 | |
Gehm Peter | 5 | 4 | 1 | ||||
Fletcher Richard | 17 | 3 | 3 | 2 | 4 | 5 | |
Georghegan E. | 11 | 3 | 2 | 1 | 1 | 4 | |
Baltazzi Hector | 9 | 3 | 2 | 1 | 3 | ||
Liebich Pavel | 11 | 3 | 1 | 1 | 1 | 5 | |
Matysík Zdeněk | 13 | 3 | 1 | 1 | 8 | ||
Buckenham T.H. | 5 | 3 | 1 | 1 |
NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ KONĚ HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ
Kůň | Startů | I. | II. | III. | IV. | V. | 0 |
ŽELEZNÍK | 8 | 4 | 4 | ||||
LADY ANNE | 7 | 3 | 1 | 1 | 1 | 1 | |
PERUÁN | 6 | 3 | 1 | 2 | |||
EPIGRAF | 4 | 3 | 1 | ||||
BRIGAND | 3 | 3 | |||||
SAGAR | 3 | 3 | |||||
KOROK | 4 | 3 | 1 | ||||
MOR | 6 | 2 | 2 | 2 | |||
VAR | 5 | 2 | 1 | 1 | 1 | ||
MASKUL | 6 | 2 | 1 | 1 | 2 | ||
VICTORIA | 4 | 2 | 1 | 1 | |||
LANDGRAF II | 5 | 2 | 1 | 2 | |||
GRIFEL | 5 | 2 | 2 | 1 | |||
HEROLD | 3 | 2 | 1 | ||||
MAGYARÁD | 3 | 2 | 1 | ||||
JOUR FIX | 2 | 2 | |||||
REMUS | 2 | 2 | |||||
ALPHABET | 3 | 2 | 1 | ||||
REGISTANA | 3 | 2 | 1 |
NEJLEPŠÍ DOSAŽENÉ ČASY VÍTĚZŮ POD HRANICÍ 10 MINUT
MASKUL | 2005 | 9:11,25 |
REGISTANA | 2004 | 9:15,48 |
PERUÁN | 1999 | 9:16,00 |
PERUÁN | 2000 | 9:29,00 |
REGISTANA | 2003 | 9:30,14 |
CIPÍSEK | 1996 | 9:35,00 |
LIBENTÍNA | 1990 | 9:49,40 |
ŽELEZNÍK | 1987 | 9:56,10 |
známý koně-sixteen
10. října 2009 v 14:47
|
Známý koně+Velká Pardubická+Parkur
Sixteen je bílá dostihová klisna. Narodila se 27. března 2000 a trénuje ji Josef Váňa ve stáji Jaroslava Boučka Buc-Film. Jejími největšími úspěchy jsou dvě vítězství ve Velké Pardubické. V roce 2007 vyhrála s žokejem Dušanem Andrésen 117. ročník závodu, kdy v cílové rovince o pět délek předstihla Decent Fellowa s Tomášem Hurtem v sedle (celou trať o délce 9600 m proběhla za 9:18,66 min). Následující rok s žokejem Josefem Bartošem vítězství obhájila v nejlepším čase historie Velké pardubické 8:58 min.Doběhla jako druhá, Amant Gris s Markem Stromským ale byli po doběhu diskvalifikováni. K 1. březnu 2009 běžela 27krát steeplechase, z nichž devět vyhrála, a dále čtyři závody s proutěnými překážkami a 17 rovinných dostihů.

sixteen........mladá vítězka
10. října 2009 v 14:38 | konikovec
|
Známý koně+Velká Pardubická+Parkur



ŘÍJEN - 117. ročník Velké pardubické Steeplechase vyhrál po 70 letech bílý kůň. Bělka Sixteen v sedle s Dušanem Andrésem přepsala historii a zvítězila před Decent Fellowem a Eliškou Přemyslovnou. Během dostihu ovšem došlo k tragické události, když došlo k závažné kolizi na Taxisově příkopu. Z toho nejhůře dopadl hnědák Cieszymir, který si v pádu zlomil nohu a musel být ještě na trati utracen
Majitel vítězné klisny Sixteen Jaroslav Bouček (v klobouku) a jezdec Dušan Andrés se radují na dráze Velké Pardubické.




Vítězná Sixteen s trenérem Josefem Váňou a svým jezdcem Dušaném Andrésem
Amor
6. října 2009 v 18:31 | konikovec
|
Příběhy
Amor
Bylo docela pěkné zimní odpoledne, když mi kamarádka ve spěchu volá: ,,Hele, koupila jsem si koně. Máš místo, viď?" Jako prosba to moc neznělo, ale dobrá. Ještě toho dne večer přijelo auto s přepravníkem a v něm stálo cosi, co kdysi mohlo být krásným koněm. Zhruba 12-15ti letý hřebec, podle mohutné kostry chlaďas. Nádherná, Až na plec sahající sametová hříva bylo to jediné, Co na něm bylo vidět. Žalostně vyhlížející skelet potažený zvláštně vypadající dehydrovanou kůží, rousy na nohou skrývaly netušené…
Odvedli jsme ho do stáje a nakrmili. Stáli jsme u něho a do očí se draly slzy. Musel být nádherný. Proč a kdo ho takhle zřídil?! Smutek a únava v očích hřebce nebrala několik dní konce. Bylo nám jasné, že pouhé kvalitní krmení to nespraví.
Začali jsme úpravou zubů, po několika dnech pak přijel kovář. Amor nechtěl dát nohy a přestože byl neskutečně hodný, kopal při pouhém náznaku sáhnutí na kopyto. Přesto se nám podařilo přesvědčit ho. Dodnes však nevím, zda to bylo dobře či nikoliv.
Rakovina kopyt u něj byla rozvinutá natolik, že nejen přerůstala těžké podkovy a ozuby, ale pronikala až do kostí. Na zadních nohou po ostříhání rousů bylo patrné prorůstání ,,raka" skrz kůži. Podkovář zvedl hlavu: ,,Je nádherný, ale co tady chcete zachraňovat?"
Další den dorazil veterinář a nastalo rozhodování. Amor ale mezitím velice ožil a běhal s dvouletým plnokrevným hřebečkem po výběhu. Jeho chuť do života se vrátila a my ho nedokázali dát zabít.
Bylo rozhodnuto. Ulevíme mu od bolesti, nádory budeme tlumit SBC pastou, ať si alespoň trochu užije života, který asi neměl jednoduchý.
Amor byl šťastný, začal se chovat jako skutečný hřebec a neprošel okolo kobyl, aniž by se jim řádně nepředstavil. Honil se s hříbětem a hrál si, jako by doháněl mládí. Kopyta se nám dařilo udržovat v jakémsi útlumu a nikdo z nás nemluvil o možném konci.
Čas plynul a my se snažili dopátrat k člověku, který mohl způsobit tomu koni tolik bolesti a utrpení. Ale nedařilo se nám, byl koupen u handlíře nejhrubšího zrna a ten své ,,klienty" nezradí, chová se přeci stejně!
Nikdo si neumí představit tu bezmocnost, když se díváte na skotačícího koně, a víte, že těžká nemoc mu rozežírá tělo, zkracuje život a neúprosně odpočítává dny. Přitom stačila jen obyčejná denní péče jeho kočího…
Pak přišel den, na který nikdo z naší stáje nezapomene. Vedeme koně domů z výběhu, Amor jde ztěžka, začíná mi docházet, že se jeho stav horší. Nažral se a lehl si,vypadal unaveně. V noci jsem se na něho chodila dívat, vstal a opět spokojeně chroupal seno. Ulevilo se mi. Ne však na dlouho. Ráno při snídani nechtěl vstát, nenutila jsem ho, ale vůně krmení ho nakonec zvedla. Hlavou mi létaly myšlenky: ,,Co dál?" Nicméně se nažral a hrnul se ven, jeho nový denní režim se mu líbil. Jako vždy jsem odvedla nejdříve hříbě, ale když jsem se vracela pro Amora, viděla jsem, jak se v boxu vzepjal na zadní. ,,No, no!", povídám směrem k němu, ale on vzápětí leží bezmocně na zemi a bolestně naříká…
Během pár minut přijíždí veterinář. ,,Zlomil si nohu. Nemůžu vůbec nic dělat…"
Nikdy nezapomenu na velké slzy, které se Amorovi řinuly z očí, než naposledy po injekci vydechl. Jeho hlavu jsem držela ještě dlouho v náručí a proklínala člověka, který mu tolik ublížil…
Amorovi jsme poskytli pouhé dva měsíce šťastného života, možná by tu mohl být déle, nebýt rakovinou prožraných kopyt a kostí. Byl to zvláštní kůň, svou krásou i milou povahou očaroval naše srdce a takovýto krutý život a těžký konec mu nepřál nikdo z nás.
Železník
6. října 2009 v 18:15 | Konikovec
|
Příběhy
Narodil se v Šamoríně 29. března 1978 a zemřel 22. prosince 2004 ve Světlé Hoře. Matka byla Želatina a otec Zigounersohn, německý plemeník. V říjnu 1979 ho koupil Agrochemický podnik ve Slavkově u Brna. Z počátku běhal rovinné dostihy a až v roce 1982 poprvé zkusil proutěnky. Následovalo zranění zadní nohy na pastvině a kůň byl prodán do Státního statku Světlá Hora. Železník se nakonec uzdravil a mohl pokračovat v závodění z počátku s Antonínem Novákem v sedle.
Steeplechase začal běhat od roku 1983. Ještě v témže roce začal vítězit. První Velkou Pardubickou běžel 6. 10.1985 s Antonínem Novákem v sedle. Přestože se Železník bez potíží kvalifikoval a vítězil v mnoha dostizích sezóny, nevedlo se mu vyhrát Velkou pardubickou ani v roce 1986. Zvítězit se mu povedlo až v roce 1987 s žokejem Josefem Váňou v sedle a hned novým traťovým rekordem 9:56:13. S žokejem Váňou zvítězili ještě v letech 1988, 1989 a 1991. V roce 1990 po kolizi s jiným koněm Železník upadl a dostih nedokončil. Naposledy startovala tato dvojice v roce 1992. Tento ročník Velké pardubické byl však ovlivněn demonstranty, kteří způsobili zmatek mezi koňmi. Železník doplatil na kolizi jiných dvou koní a ztratil svého jezdce. Bohužel už pravidla nedovolovala znovu nasednout a pokračovat v dostihu.
Barbaro
6. října 2009 v 18:07 | konikovec
|
Příběhy
Barbaro
Po dlouhé době, několika měsících i několik let, museli lékaři ukončit trápení 4 letého plnokrevného hřebce Barbara.

Narodil se 29. dubna 2003 v USA po otci Dynaformer a matky La Ville Rouge. Tento statný hnědák s odznaky poprvé vběhnul na trať v roce 2005 a hned svůj první závod Laurel Futurity vyhrál. Celkem startoval ještě 3x.. V Kentuckém a Floridském derby, kde vyhrál. Svůj poslední start v Preakness Stakes pro něj byl osudným. Měl tříštivou zlomeninu pravé zadní nohy. Lidé, co to viděli měli slzy v očích. Stalo se to 22. května 2006. Ihned jej převezli na kliniku, kde mu nohu operovali a sešroubovali. Jeho stav se lepšil, dokud do druhe nohy nedostal laminitis. Jeho stav se horšil.. Miliony lidí sledovali den co den jeho stav. Ale 29.ledna 2007 světem otřásla zpráva, že Barbarův rychle se horšící stav bylo nutné zkoncovat. Barbaro prohrál svůj poslední, životní, závod a byl uspán. Ti, co jej znali, si ho budou pamatovat jako velkého koňského bojovníka, který bojoval nejen silou, ale hlavně srdcem...
Barbaro je mrtev.
Král je mrtev.
Král je mrtev.
Plemena koní 2. část
4. října 2009 v 12:48 | konikovec
|
enciklopedie o koních
PLEMENA KONÍ
Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na:
kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin: Skupina koní Mongolských- Jejich předek je kůň Převalský.Patří sem např.kirgizský kůň,baškyrský kůň,sibiřský kůň,kazašský kůň,... Skupina koních východních (orientálních) -jejich předkem je tarpan podskupina koní íránských - achatelkinský kůň, jomutský kůň, lokajský kůň, karabašský kůň, perský arab. podskupina koní tarpani -hucul,konik,... podskupina koní arabského typu-arabský plnokrevník,berberský kůń,Shagya arab,těrský kůň,španělský kůň,andaluský kůň,lipicán,... podskupina koní anglického typu- Anglický plnokrevník,angloarab,český teplokrevník,hannoverský kůň,... Skupina koní západních - jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul), patří sem např.hafling,norik,belgický kůň,peršeron,shirský kůň,... Skupina koní severských (nordických) - např.fjordský kůń,shetlandský pony,connemara,... |



